Obsah knihy SOUHVĚZDÍ GULAG KARLA PECKY
- Motáky nezvěstnémuDramatický románový příběh vězně 50. let Viléma Svobody alias Svoba líčí brutální, avšak skutečné poměry v komunistických koncentračních táborech a uranových dolech. Je zároveň podobenstvím o hledání mravní síly a vnitřní svobody nevinného člověka uprostřed vražedného systému. Motáky nezvěstnému jsou vynikající realistický román se silnými autobiografickými prvky vycházející z vlastních osobních zážitků autora. Kromě vysoké literární kvality má dílo zásadní dokumentační hodnotu, když podrobně popisuje reálné metody komunistického režimu zacházení se svými politickými odpůrci.
- Na co umírají mužiSoubor devíti povídek napsaných v letech 1957-1959 v táboře Bytíz u Příbrami. Čtivé příběhy z komunistických gulagů 50. let, příběhy o přátelství, odvaze, zbabělosti, solidaritě i zradě; více a výstižněji Karel Pecka sám ve svém úvodním slově k vydání knihy z roku 1968: „Prostředí věznic a táborů, v němž jsem prožil více než deset let, mi přineslo řadu hlubokých zážitků a zkušeností, na které těžko kdy dokážu zapomenout. Úsloví, že ve vězení padají masky, je pravdivé. Viděl jsem je padat a nalézal pod nimi lidské tváře s takovými rysy, s nimiž se lze jinde stěží setkat. Od těch nejkrutějších a nejnižších přes obdivuhodné až k těm zázračným, kdy se ztrácel dech nad schopností člověka překonat sebe sama v okamžicích obětování se, v mezní situaci ryzosti citu, přátelství a mravní síly.“
- HorečkaSkvělý napínavý, strhující akční román o útěku z komunistického pracovního lágru a následcích tohoto činu, především pak pro uprchlého vězně Bohdana Kosaře a jeho kamaráda Lukáše Ládra, který v táboře zůstal. Hrdinové příběhu se dostávají tíhou okolností do mezních, extrémně zátěžových situací, kterým musí čelit. V roce 1968 měl být podle románu natočen film s Petrem Čepkem v hlavní roli, srpnové události však tento záměr neumožnily uskutečnit.
- Veliký slunovratBrilantní román o životě politického vězně po propuštění z komunistického vězení. O adaptaci člověka přicházejícího z prostředí, kde o ničem nemusel, ale především nemohl rozhodovat. Veliký slunovrat je zároveň o očekávání a jeho nenaplnění, neboť život na svobodě v komunistickém režimu ve skutečnosti žádným svobodným životem není ani být nemůže. Jedno vězení, vytyčené zdmi a ostnatými dráty, je vystřídáno vězením jiným, jehož prostor je vymezen linií státní hranice.
- Čtvrtý vítačVtipná, svižná, nápaditá „kafkovská“ povídka. Humorná, přesto drsná nadsázka o fungování státní bezpečnosti. Příběh se odehrává na pozadí koncertu západní hvězdy hudebního světa (Johnny Cash v Praze) v socialistickém Československu, navenek s velkou pompou a přívětivostí, ve skutečnosti však pod přísným ostrozrakem komunistické tajné policie.
- Malostranské humoreskyRozmanitý, vesele i vážně laděný, soubor povídek, úvah a esejů z Malé Strany 80. let 20. století, kam se autor v roce 1979 přestěhoval. Malostranské humoresky vnímal Karel Pecka jako poctu nesmrtelnému Mistru Janu Nerudovi, on sám k tomu říká: „Zvídavě jsem se uchýlil k Nerudovi. A když jsem nově četl jeho povídky, psané před sto lety, vyvstalo zřetelně, že zaznamenával podobný vid, a jak velikým Mistrem on vůbec byl. Pokračoval jsem pokorně s tím, že když budou Múzy milostivé, mohlo by se mi snad podařit nastínit obraz Malé Strany po stoletém odstupu.“
- Svůdnost černé barvyPokračování Malostranských humoresek obsahuje čtyři texty z období po roce 1989. Například povídka Spiknutí dobrodějů líčí, mimo jiné, jak se parta „kumpánů“ od Černého vola zaktivizuje a sežene peníze na pořízení mikrobusu ústavu pro nevidomé děti sídlícímu v těsném sousedství slavného hostince na Loretánském náměstí. V povídce Svůdnost černé barvy, která je zároveň i názvem celé knihy, je vyjádřeno Peckovo životní přesvědčení, že „dokud jdou dveře otvírat i zevnitř,“ odmítá stěžovat si a nadávat na nový politický režim po roce 1989.
- ŠtěpeníOriginální román-dvojromán na téma emigrace. Jedna dějová linie se odehrává v roce 1968, druhá za Třicetileté války. Oba hlavní hrdinové – současník Mikuláš Sova i Valdštejnův kurýr Rašín z Rýznburka řeší dilema, zda zůstat doma v Čechách nebo odejít do ciziny. Ani jedno rozhodnutí není jednoduché a ideální, obě mají své velké plusy i minusy. Karel Pecka ke knize říká: „Obě linie románu, jak historickou, tak i z nedávné minulosti, zakončené rokem 1968, spojuje úvaha nad otázkou emigrace, která provází český národ fatálně staletími.
Osobnosti, které se na knize podílely
- Jiří StránskýBylo to zvláštní: navzdory našim velice rozdílným povahám jsme si byli opravdu hodně blízcí. I proto – asi – chtěl, abych mluvil u jeho rakve. Dodatečně jsem se od něho hodně naučil. Psát povídky, třeba. „Na co umírají muži!“ Bože! Jsem dodnes rád, že mi někdy stačilo přečíst si pár řádek některé z povídek, aby se mi natolik rozsvítilo, že bylo prima, že jsme byli každý tak jiný, až nám i to kolikrát bylo k smíchu. Myslím na něho moc často…
- Cyril HöschlV Peckovi je brutální síla nekompromisního autora, autentická výpověď o charakteru doby, v níž se příběh odehrává, obžaloba totality, jež staví nás, slabé a selhávající do neřešitelných etických dilemat a memento všem, kdož by chtěli o smyslu neutuchající a přednostní péče o lidskou svobodu pochybovat.
- Daniel KroupaVelikost Solženicynova nebo Peckova svědectví není pouze v dokumentární hodnotě díla ani pouze v jeho strhujícím líčení příběhů skutečných lidí, ba ani jenom v jeho literární kvalitě, ale v myšlenkovém, řekněme přímo duchovním poselství, které tito autoři osobně načerpali až ze samého dna zbídačelé lidské existence.
Petr PithartMalostranské humoresky nejsou jen panoptikem malostranských lidiček á la Jan Neruda, místopisem Malé Strany (hospody, paláce), nejsou ani jen detailním a nepřekonatelným líčením normalizačních praktik všedního dne – jak přežít, jak krást a nekrást, jak udávat a neudat, prožvanit se alespoň k pocitu svobody, jak ztrácet a nalézt přítele, nebo alespoň pivní brachy. Jsou také místem, odkud se ozve spisovatelův protest proti institucionalizovanému zlu hlasitější a patetičtější právě v kontrastu s tím přikrčeným, přihrbeným milieu, s onou hospodskou, pivní smířlivostí. A také v kontrastu s útěšností staré krásy všude kolem.
Jiří PadevětKaždé slovo těchto knih je zároveň svědectvím o lidské statečnosti a o cestě za pravdou, zároveň také obžalobou nelidského režimu, který uchvátil naši zemi na dlouhých čtyřicet let, aby ji morálně i ekonomicky zdevastoval. I přes stovky mrtvých a miliony zničených nebo překroucených životů se komunismu nepodařilo zničit úplně všechno. Třeba pravda Karla Pecky s námi zůstane napořád.
Eva JiřičnáKarel Pecka se jako autor dostává k srdci poselství, které nám předkládá jako svou rozvahu o významu a následku emigrace.
Václav ČernýKarel Pecka stanul svými posledními knihami na čelném místě mezi mravními interprety a soudci naší současné životní národní i lidské skutečnosti, a z průčelí moderní prózy ho stěží někdo vypudí.- Václav MalýKarel Pecka výborně odhalil tvář vlády komunistů, kteří vynucovali ohnutou páteř a bezduché rituální tanečky o různých státních slavnostech. Ničili duši člověka. Pěstovali záměrně a plánovaně každodenní strach obyvatelstva. Ideovou prázdnotu nahrazovali házením lepší krmě poslušným a poddajným. Ta doba se částí našich spoluobčanů idealizuje. Nelze podléhat pohádkám a iluzi. Dílo Karla Pecky nás před tím varuje.
A další